Forfaiting: Jak financovat export bez zbytečných rizik

Definice forfaitingu jako finanční služby

Forfaiting představuje specializovanou formu financování, která se využívá především v mezinárodním obchodě a poskytuje podnikům možnost získat okamžité finanční prostředky prodejem svých střednědobých a dlouhodobých pohledávek. Tato finanční služba je charakteristická tím, že forfaitér, tedy specializovaná finanční instituce nebo banka, odkupuje od vývozce pohledávky za zahraničním dovozcem, přičemž přebírá veškerá rizika spojená s jejich budoucím inkasem.

Podstata forfaitingu spočívá v převzetí rizika nezaplacení pohledávky a současně v poskytnutí finančních prostředků exportérovi před původní splatností pohledávky. Forfaiting se nejčastěji využívá při financování dodávek strojů, zařízení a investičních celků, kde se obvykle jedná o významné finanční objemy s delší dobou splatnosti. Charakteristickým rysem této služby je, že pohledávky musí být zajištěny některým z běžně používaných zajišťovacích instrumentů, jako jsou bankovní záruky, dokumentární akreditivy nebo směnky avalované bankou.

Forfaiting jako finanční produkt nabízí exportérům několik významných výhod. Především jim umožňuje okamžitý přístup k finančním prostředkkům, což pozitivně ovlivňuje jejich cash flow a eliminuje riziko případného nezaplacení ze strany odběratele. Exportér tak může nabídnout svým zákazníkům výhodnější platební podmínky, aniž by to negativně ovlivnilo jeho vlastní likviditu. Důležitým aspektem je také skutečnost, že forfaiting představuje mimobilanční financování, které nezatěžuje úvěrové limity exportéra u bank.

Z pohledu praktické realizace forfaitingu je klíčové, že forfaitér přebírá veškerá rizika spojená s pohledávkou bez možnosti zpětného postihu vývozce. To znamená, že v případě nezaplacení pohledávky dlužníkem nemůže forfaitér požadovat plnění po původním věřiteli. Tato charakteristika odlišuje forfaiting od jiných forem financování pohledávek, například faktoringu, kde často existuje určitá forma regresního práva.

Pro realizaci forfaitingové operace je nezbytné, aby pohledávka splňovala určité parametry. Musí být převoditelná, jednoznačně definovaná co do výše a splatnosti, a především musí být odpovídajícím způsobem zajištěná. Forfaitingové financování se typicky používá pro pohledávky se splatností od 90 dnů až po několik let, přičemž minimální hodnota transakce se obvykle pohybuje v řádech statisíců až milionů korun. Tento finanční instrument tak představuje efektivní řešení pro společnosti aktivní v mezinárodním obchodě, které potřebují optimalizovat své cash flow a současně minimalizovat rizika spojená s exportními operacemi.

Historie a vývoj forfaitingu ve světě

Forfaiting jako specializovaná forma financování se začal rozvíjet v padesátých letech 20. století, především v souvislosti s exportem strojírenských zařízení ze Švýcarska do východoevropských zemí. První forfaitingové operace byly realizovány švýcarskými bankami, které hledaly způsob, jak financovat dlouhodobé pohledávky vznikající při exportu investičních celků do zemí bývalého východního bloku.

V šedesátých letech se forfaiting rozšířil do dalších evropských zemí, zejména do Německa a Velké Británie. Londýn se postupně stal nejvýznamnějším centrem forfaitingových operací na světě, což souviselo s jeho pozicí jako globálního finančního centra. V tomto období se také začaly formovat specializované forfaitingové společnosti, které se zaměřovaly výhradně na tento typ financování.

Sedmdesátá léta přinesla významný rozvoj forfaitingu v souvislosti s ropnými krizemi a rostoucí potřebou financování mezinárodního obchodu. Země vyvážející ropu disponovaly značnými finančními prostředky a hledaly možnosti jejich investování, což vedlo k rozšíření forfaitingových operací na Blízký východ. V této době se také začaly více využívat různé formy bankovních záruk a avalů jako zajištění forfaitingových operací.

Osmdesátá léta znamenala globalizaci forfaitingu. Tento finanční nástroj se rozšířil do Asie, především do Japonska a později i do dalších rychle se rozvíjejících ekonomik regionu. Současně došlo k významnému rozšíření spektra forfaitovaných instrumentů. Vedle tradičních směnek a dokumentárních akreditivů se začaly forfaitovat i další typy pohledávek.

Devadesátá léta přinesla další významný rozvoj, když se forfaiting začal využívat i v transformujících se ekonomikách střední a východní Evropy. Vznikla řada nových forfaitingových společností a bank specializujících se na tento typ financování. Důležitým faktorem bylo také postupné snižování politických rizik v těchto regionech a rozvoj mezinárodního obchodu.

Na přelomu tisíciletí se forfaiting stal standardním nástrojem financování mezinárodního obchodu. Významnou roli sehrála rostoucí elektronizace obchodních a finančních operací, která zjednodušila a zrychlila realizaci forfaitingových transakcí. Současně se rozšířila nabídka forfaitingových produktů o různé modifikace a kombinace s jinými finančními nástroji.

V současné době je forfaiting využíván především při financování exportu investičních celků, strojů a zařízení s delší dobou splatnosti. Významnou roli hraje také při financování projektů v rozvojových zemích, kde pomáhá překlenout nedostatek vlastních finančních zdrojů. Moderní forfaiting se vyznačuje vysokou mírou flexibility a schopností přizpůsobit se specifickým požadavkům jednotlivých obchodních případů. Rozvoj digitálních technologií a blockchain řešení otevírá nové možnosti pro další evolucí tohoto finančního nástroje v budoucnosti.

Hlavní účastníci forfaitingových operací

Forfaitingové operace zahrnují několik klíčových účastníků, kteří hrají zásadní roli v celém procesu financování pohledávek. Prvním a nejdůležitějším účastníkem je forfaitér, což je zpravidla specializovaná finanční instituce, nejčastěji banka nebo forfaitingová společnost, která odkupuje pohledávky a přebírá na sebe veškerá rizika spojená s jejich inkasem. Forfaitér musí disponovat dostatečným kapitálem a odbornými znalostmi pro posouzení rizik spojených s jednotlivými transakcemi.

Druhým klíčovým účastníkem je vývozce neboli prodávající, který dodává zboží nebo služby a je původním vlastníkem pohledávky. Vývozce iniciuje forfaitingovou transakci s cílem získat okamžité finanční prostředky a eliminovat rizika spojená s pohledávkou. Pro vývozce je forfaiting atraktivní především díky možnosti rychlého získání likvidity a přenesení rizik na forfaitéra.

Na straně dlužníka vystupuje dovozce, který je odběratelem zboží či služeb a má závazek uhradit pohledávku. V mezinárodním obchodě je často vyžadováno, aby byla pohledávka zajištěna bankovní zárukou nebo avalovanou směnkou. Avalující banka tedy představuje dalšího významného účastníka, který poskytuje dodatečné zajištění pohledávky a zvyšuje její bonitu.

V některých případech se forfaitingových operací účastní také zprostředkovatelé nebo brokeři, kteří pomáhají propojit vývozce s vhodnými forfaitéry. Jejich role spočívá v nalezení optimálního řešení pro financování pohledávek a vyjednávání podmínek mezi stranami. Zprostředkovatelé musí mít rozsáhlé znalosti mezinárodního obchodu a finančních trhů.

Důležitou roli mohou hrát také pojišťovny, které poskytují dodatečné pojištění proti různým typům rizik spojených s forfaitingovou transakcí. Toto pojištění může pokrývat politická rizika, riziko platební neschopnosti dlužníka nebo kurzová rizika. Pojišťovny tak přispívají k celkové bezpečnosti forfaitingové operace.

V případě složitějších transakcí se často zapojují také právní poradci, kteří zajišťují právní stránku celé operace, připravují potřebnou dokumentaci a kontrolují soulad s mezinárodními právními předpisy. Jejich expertise je nezbytná zejména při přeshraničních transakcích, kde je třeba zohlednit různé právní systémy a regulační požadavky.

Všichni účastníci forfaitingových operací musí úzce spolupracovat a koordinovat své aktivity, aby byla zajištěna úspěšná realizace celé transakce. Každý z účastníků nese svou část odpovědnosti a přispívá k efektivnímu fungování forfaitingového mechanismu. Kvalitní komunikace a profesionální přístup všech zúčastněných stran jsou klíčové pro minimalizaci rizik a dosažení očekávaných výsledků forfaitingové operace.

Výhody forfaitingu pro vývozce

Forfaiting představuje pro vývozce významný nástroj financování zahraničního obchodu, který přináší řadu podstatných výhod. Především umožňuje exportérům okamžitý přístup k finančním prostředkům, což výrazně zlepšuje jejich cash flow. Vývozce získává platbu ihned po dodání zboží nebo služeb, aniž by musel čekat na splatnost pohledávky, která může být v mezinárodním obchodě často velmi dlouhá.

Zásadní výhodou je přenos rizika nezaplacení na forfaitéra, což znamená, že vývozce se zbavuje rizika platební neschopnosti nebo nevůle odběratele. Toto je zvláště důležité při obchodování se zeměmi s nestabilní politickou či ekonomickou situací. Forfaiting také eliminuje kurzové riziko, protože exportér dostává platbu v dohodnuté měně okamžitě po postoupení pohledávky.

Další významnou předností forfaitingu je skutečnost, že vývozce může nabídnout svým odběratelům atraktivní platební podmínky v podobě střednědobých až dlouhodobých úvěrů, aniž by to zatěžovalo jeho vlastní finanční situaci. Tím získává konkurenční výhodu na mezinárodních trzích, kde jsou delší platební podmínky často klíčovým faktorem při získávání zakázek.

Forfaiting také přispívá ke zlepšení bilančních ukazatelů vývozce, jelikož pohledávky jsou odprodány a neobjevují se tedy v jeho rozvaze. To může mít pozitivní vliv na hodnocení bonity společnosti a její schopnost získat další financování. Administrativa spojená s forfaitingem je navíc relativně jednoduchá, zejména ve srovnání s jinými formami financování zahraničního obchodu.

Pro vývozce je také přínosné, že forfaiting lze využít i v případech, kdy standardní bankovní úvěry nejsou dostupné nebo jsou příliš nákladné. Forfaitingové financování je navíc flexibilní a lze jej přizpůsobit konkrétním potřebám jednotlivých obchodních případů. Náklady na forfaiting jsou předem známé a transparentní, což umožňuje exportérovi přesně kalkulovat s cenou financování již při přípravě obchodní nabídky.

V neposlední řadě forfaiting umožňuje vývozci soustředit se na jeho hlavní podnikatelskou činnost, protože správu a vymáhání pohledávek přebírá forfaitér. Tím se snižují náklady na správu pohledávek a eliminuje se potřeba specializovaného personálu pro jejich monitoring a vymáhání. Vývozce také nemusí řešit pojištění exportních pohledávek, což dále snižuje jeho administrativní zátěž a náklady.

Forfaiting je tedy komplexním řešením, které kombinuje financování, zajištění rizik a zjednodušení administrativy. Pro mnoho vývozců představuje optimální způsob financování jejich mezinárodních obchodních aktivit, zejména při realizaci větších exportních zakázek s delší dobou splatnosti.

Dokumenty potřebné k forfaitingové transakci

K realizaci forfaitingové transakce je nezbytné předložit několik klíčových dokumentů, které zajišťují právní a finanční bezpečnost celé operace. Základním dokumentem je směnka nebo dluhopis, který představuje pohledávku a musí být řádně avalován nebo garantován prvotřídní bankou. Tento dokument musí obsahovat přesně stanovené náležitosti včetně data splatnosti, částky a identifikace všech zúčastněných stran. Součástí dokumentace je také smlouva o forfaitingu, která upravuje vztahy mezi forfaiterem a prodávajícím, včetně stanovení ceny odkupu pohledávky a dalších podmínek transakce.

Nezbytnou součástí dokumentace jsou také dokumenty prokazující existenci původního obchodního vztahu, zejména faktury a dodací listy. Důležitým prvkem je dokumentární akreditiv, který představuje závazek banky zaplatit určitou částku proti předložení předepsaných dokumentů. V případě mezinárodního forfaitingu jsou vyžadovány také dokumenty související s přepravou zboží, jako jsou náložné listy, letecké nákladní listy nebo železniční nákladní listy.

Pro zajištění právní validity transakce je nutné předložit také dokumenty potvrzující oprávnění jednat za společnost, výpisy z obchodního rejstříku a podpisové vzory oprávněných osob. V případě mezinárodních transakcí mohou být vyžadovány také dokumenty týkající se pojištění politických a komerčních rizik. Forfaiter obvykle požaduje také finanční výkazy a další dokumenty prokazující bonitu dlužníka a případného ručitele.

Specifickou kategorií jsou dokumenty související s avalem nebo bankovní zárukou. Tyto dokumenty musí jednoznačně prokazovat závazek ručící banky a musí obsahovat všechny náležitosti požadované mezinárodními standardy. V případě syndikovaného forfaitingu je třeba předložit také dokumentaci upravující vztahy mezi jednotlivými forfaitery.

Důležitou součástí dokumentace jsou také doklady o splnění regulatorních požadavků, zejména v oblasti devizového práva a pravidel proti praní špinavých peněz. V některých případech může být vyžadováno také povolení příslušných státních orgánů, zejména při forfaitingu pohledávek vůči státním institucím nebo při transakcích přesahujících určitou hodnotu.

Veškerá dokumentace musí být připravena v souladu s mezinárodními zvyklostmi a standardy, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat jazykovým verzím dokumentů. V případě cizojazyčných dokumentů je často vyžadován úředně ověřený překlad. Dokumenty musí být archivovány po celou dobu trvání forfaitingové transakce a často i několik let po jejím ukončení v souladu s právními předpisy a požadavky na archivaci obchodní dokumentace.

Forfaiting je jako finanční most, který překlenuje propast mezi prodávajícím a kupujícím, umožňující obchodu plynout bez překážek a rizik

Radmila Horáková

Náklady spojené s forfaitingem

Náklady spojené s forfaitingovou operací představují významnou součást celého procesu financování pohledávek. Exportér musí počítat s tím, že forfaitingové společnosti si účtují různé poplatky, které v konečném důsledku ovlivňují celkovou cenu financování. Tyto náklady se skládají z několika složek, přičemž nejvýznamnější položkou je diskontní sazba. Diskontní sazba se odvíjí od aktuální situace na mezibankovním trhu a zahrnuje referenční úrokovou sazbu, ke které se připočítává marže forfaitéra.

Významnou položkou v nákladové struktuře je také závazková provize, kterou si forfaitér účtuje za připravenost odkoupit pohledávku v budoucnu. Tato provize se počítá z nevyužité části přislíbeného rámce a její výše se obvykle pohybuje mezi 0,5 až 2 procenty p.a. Forfaitér si dále účtuje jednorázový zpracovatelský poplatek za posouzení a přípravu forfaitingové transakce, který se obvykle stanovuje jako pevná částka nebo jako procentuální podíl z nominální hodnoty pohledávky.

V případě, že je součástí forfaitingové operace také zajištění formou bankovní záruky nebo dokumentárního akreditivu, musí exportér počítat s dodatečnými náklady spojenými s těmito instrumenty. Tyto náklady zahrnují poplatky za vystavení, změnu či potvrzení příslušného zajišťovacího instrumentu. Výše těchto poplatků závisí na bonitě vystavující banky, rizikovosti země dovozce a délce platnosti zajišťovacího instrumentu.

Nezanedbatelnou položkou mohou být také právní náklady spojené s přípravou smluvní dokumentace, zejména v případě složitějších transakcí nebo při financování do rizikovějších teritorií. V některých případech je nutné zajistit také notářské ověření dokumentů či jejich překlad do příslušného jazyka, což představuje další dodatečné náklady.

Celkové náklady forfaitingu jsou také ovlivněny měnou, ve které je pohledávka denominována. Při financování v méně obvyklých měnách může být diskontní sazba výrazně vyšší než u hlavních světových měn. Navíc je třeba počítat s případnými náklady na měnové zajištění, pokud exportér potřebuje eliminovat kurzové riziko.

Důležitým faktorem ovlivňujícím výši nákladů je také doba splatnosti pohledávky. Čím delší je doba splatnosti, tím vyšší je obvykle diskontní sazba, protože forfaitér podstupuje větší riziko. Stejně tak může být vyšší i závazková provize za delší období. Proto je důležité pečlivě zvážit optimální dobu splatnosti pohledávky s ohledem na celkové náklady financování.

V neposlední řadě je třeba zmínit, že náklady forfaitingu mohou být také ovlivněny konkurenčním prostředím na trhu forfaitingových služeb. V období vysoké likvidity na trhu mohou forfaitéři nabízet výhodnější podmínky, zatímco v období napjatější situace na finančních trzích se náklady forfaitingu obvykle zvyšují.

Rizika forfaitingových operací

Forfaitingové operace, jakožto specifická forma financování mezinárodního obchodu, s sebou přinášejí řadu potenciálních rizik, která musí všechny zúčastněné strany pečlivě zvážit. Nejvýznamnějším rizikem je bezesporu riziko platební neschopnosti dlužníka, které může vést k významným finančním ztrátám. Toto riziko je obzvláště závažné v případech, kdy se jedná o dlouhodobé pohledávky s vysokou nominální hodnotou. Forfaitér proto musí důkladně prověřit bonitu dlužníka a případně požadovat dodatečné zajištění.

Dalším významným aspektem je politické riziko země dlužníka, které může zahrnovat změny v legislativě, omezení převodu deviz, války či občanské nepokoje. Tyto faktory mohou zásadně ovlivnit schopnost dlužníka dostát svým závazkům. Forfaitéři proto často vyžadují pojištění proti politickým rizikům nebo garance od renomovaných bankovních institucí.

Měnové riziko představuje další klíčový faktor, zejména při financování mezinárodních obchodních transakcí. Volatilita měnových kurzů může významně ovlivnit skutečnou hodnotu pohledávky v průběhu času. Forfaitéři proto často využívají různé zajišťovací nástroje, jako jsou měnové forwardy nebo swapy, aby minimalizovali potenciální ztráty z kurzových rozdílů.

Právní rizika jsou rovněž významným aspektem forfaitingových operací. Různorodost právních systémů v různých zemích může komplikovat vymáhání pohledávek. Je proto nezbytné věnovat zvláštní pozornost právní dokumentaci a zajistit, aby byla pohledávka právně vymahatelná ve všech relevantních jurisdikcích. Forfaitéři musí mít důkladnou znalost mezinárodního obchodního práva a souvisejících právních předpisů.

Operační rizika spojená s forfaitingem zahrnují možné chyby v dokumentaci, nedostatečnou komunikaci mezi stranami nebo technické problémy při zpracování transakcí. Tyto rizika mohou být minimalizována zavedením efektivních kontrolních mechanismů a standardizovaných postupů. Důležitá je také kvalitní IT infrastruktura a školený personál, který dokáže správně posoudit a zpracovat forfaitingové transakce.

Riziko likvidity je další významnou oblastí, kterou musí forfaitéři brát v úvahu. Jedná se o situace, kdy může být obtížné pohledávku před její splatností prodat na sekundárním trhu nebo získat refinancování. Toto riziko je особенно významné v období ekonomické nestability nebo krize na finančních trzích. Forfaitéři proto musí mít dostatečné kapitálové rezervy a diverzifikované zdroje financování.

Reputační riziko představuje méně zřejmé, ale potenciálně závažné nebezpečí. Nesprávně provedené forfaitingové operace nebo spolupráce s problematickými protistranami může poškodit dobré jméno forfaitéra a vést ke ztrátě důvěry ze strany obchodních partnerů. Proto je důležité důkladně prověřovat všechny zúčastněné strany a dodržovat vysoké etické standardy při realizaci obchodů.

Rozdíly mezi forfaitingem a faktoringem

Forfaiting a faktoring jsou dva významné nástroje financování pohledávek, které se v mnoha ohledech liší. Zatímco faktoring se zaměřuje především na krátkodobé pohledávky do 90-180 dnů, forfaiting pracuje s dlouhodobými pohledávkami se splatností od 90 dnů až po několik let. Toto časové rozlišení představuje jeden z nejzásadnějších rozdílů mezi těmito finančními instrumenty.

V případě faktoringu se obvykle jedná o postupování většího množství menších pohledávek, které vznikají z běžného obchodního styku. Naproti tomu forfaiting se specializuje na jednotlivé, objemově významné pohledávky, často související s exportem investičních celků, strojů nebo rozsáhlých technologických zařízení. Forfaitingové operace jsou proto typicky spojeny s mezinárodním obchodem a většími finančními objemy.

Další významný rozdíl spočívá v zajištění pohledávek. U forfaitingu je standardem, že postupované pohledávky musí být zajištěny bankovní zárukou, dokumentárním akreditivem nebo avalovanou směnkou. Faktoring takové striktní požadavky na zajištění nemá, což umožňuje jeho širší využití v běžném obchodním styku. Toto rozdílné pojetí zajištění se následně promítá i do ceny financování, kdy forfaiting bývá díky kvalitnímu zajištění zpravidla levnější než faktoring.

Z hlediska převzetí rizika je forfaiting charakteristický tím, že forfaitér přebírá veškerá rizika spojená s pohledávkou bez možnosti zpětného postihu na původního věřitele. U faktoringu je situace variabilnější - může být realizován jak s postihem (regresní faktoring), tak bez postihu (bezregresní faktoring). Právě bezpodmínečnost a neodvolatelnost odkupu pohledávky představuje další charakteristický rys forfaitingu.

Administrativní náročnost je u forfaitingu vzhledem k jednorázovému charakteru transakcí obvykle nižší než u faktoringu, kde je třeba průběžně spravovat větší množství pohledávek. Faktoringové společnosti často poskytují i doplňkové služby jako je správa a inkaso pohledávek, vedení saldokonta či upomínkování dlužníků. Forfaitingové společnosti se naopak soustředí výhradně na financování.

Z teritoriálního hlediska se forfaiting využívá především v mezinárodním obchodě, zatímco faktoring nachází uplatnění jak v domácím, tak v zahraničním obchodě. Toto teritoriální zaměření souvisí i s tím, že forfaiting často slouží jako nástroj exportního financování, kdy pomáhá překlenout rizika spojená s dlouhodobými zahraničními pohledávkami.

Důležitým aspektem je také skutečnost, že forfaiting je vhodný především pro větší společnosti s pravidelným exportem, zatímco faktoring mohou využívat i menší a střední podniky pro běžné financování svého provozu. Rozdílná je i flexibilita obou nástrojů - faktoring nabízí průběžné financování s možností postupného navyšování limitů, forfaiting je naopak jednorázovou transakcí s pevně stanovenými podmínkami.

Forfaiting na mezinárodním trhu

Forfaiting se stal významným nástrojem financování mezinárodního obchodu, který poskytuje exportérům možnost okamžitého získání finančních prostředků z pohledávek s delší dobou splatnosti. Na mezinárodním trhu se forfaiting využívá především při obchodování se zeměmi, kde existují specifická rizika nebo kde jsou běžné delší platební podmínky. Tento finanční nástroj je zvláště populární v rozvojových ekonomikách a na trzích s vyšším rizikovým profilem.

Mezinárodní forfaitingový trh se v posledních desetiletích významně rozvinul a specializované forfaitingové společnosti nyní působí ve všech hlavních finančních centrech světa. Londýn zůstává největším centrem forfaitingových operací, následován Curychem, Frankfurtem a dalšími evropskými finančními metropolemi. Asijský trh, zejména v Singapuru a Hong Kongu, také zaznamenává rostoucí význam v této oblasti.

Důležitým aspektem mezinárodního forfaitingu je standardizace dokumentace a postupů, kterou podporuje Mezinárodní forfaitingová asociace (IFA). Tato organizace stanovuje pravidla a best practices pro forfaitingové transakce, čímž přispívá k větší transparentnosti a efektivitě trhu. Forfaitéři na mezinárodním trhu musí důkladně analyzovat nejen bonitu dlužníka, ale také politická a ekonomická rizika země původu dlužníka.

V současné době se na mezinárodním trhu objevují nové trendy v oblasti forfaitingu. Digitalizace a automatizace procesů významně zrychluje zpracování transakcí a snižuje administrativní náklady. Forfaitingové společnosti také začínají využívat blockchain technologie pro zvýšení bezpečnosti a transparentnosti transakcí. Významným trendem je také rostoucí zájem o forfaiting v souvislosti s financováním projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie a environmentálních technologií.

Mezinárodní forfaitingový trh se vyznačuje vysokou mírou konkurence, což vede k neustálému vývoji nových produktů a služeb. Forfaitéři nabízejí stále flexibilnější podmínky a komplexnější řešení pro své klienty. Důležitou roli hraje také schopnost forfaitérů poskytovat poradenství v oblasti strukturování obchodních transakcí a řízení rizik.

Na mezinárodním trhu se forfaiting často kombinuje s jinými finančními nástroji, jako je faktoring nebo dokumentární akreditiv, což umožňuje vytvářet sofistikovaná řešení pro financování mezinárodního obchodu. Význam forfaitingu roste zejména v době ekonomické nejistoty, kdy firmy hledají alternativní zdroje financování a způsoby, jak snížit rizika spojená s mezinárodními transakcemi.

Mezinárodní forfaitingový trh také reaguje na geopolitické změny a vývoj světové ekonomiky. Současná situace, charakterizovaná napětím v mezinárodních vztazích a ekonomickou volatilitou, vytváří nové příležitosti pro forfaiting, ale také nové výzvy v oblasti řízení rizik a oceňování transakcí. Forfaitéři musí být schopni rychle reagovat na měnící se podmínky na trhu a přizpůsobovat své služby aktuálním potřebám klientů.

Právní aspekty forfaitingu v ČR

Forfaiting jako finanční nástroj je v České republice regulován několika právními předpisy, přičemž základním právním rámcem je občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) a související obchodněprávní legislativa. V kontextu českého právního řádu je forfaiting považován za specifickou formu postoupení pohledávky, kde dochází k převodu práv a povinností z původního věřitele na forfaitéra.

Důležitým aspektem forfaitingu je skutečnost, že se jedná o bezregresní postoupení pohledávky, což znamená, že původní věřitel nenese odpovědnost za budoucí platební schopnost dlužníka. Tato charakteristika je upravena v ustanoveních občanského zákoníku týkajících se postoupení pohledávek, konkrétně v § 1879 a následujících. Právní úprava také stanoví, že k platnosti postoupení pohledávky není třeba souhlasu dlužníka, je však nutné mu tuto skutečnost oznámit.

V oblasti mezinárodního obchodu, kde se forfaiting nejčastěji využívá, je třeba brát v úvahu také mezinárodní právo soukromé a příslušné mezinárodní smlouvy. České právo uznává princip smluvní volnosti, který umožňuje stranám zvolit si rozhodné právo pro jejich vztah, což je particularly významné při forfaitingových transakcích s mezinárodním prvkem.

Z daňového hlediska je forfaiting považován za finanční službu, která je podle zákona o dani z přidané hodnoty osvobozena od DPH. Forfaitingové společnosti musí dodržovat také regulace v oblasti praní špinavých peněz a jsou povinny provádět identifikaci a kontrolu klientů podle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti.

Důležitým právním aspektem je také dokumentace forfaitingové transakce. Smlouva o forfaitingu musí splňovat všechny náležitosti podle občanského zákoníku a měla by jasně definovat práva a povinnosti stran, podmínky převodu pohledávky, cenu za odkup a další podstatné náležitosti. V praxi se často využívají standardizované smluvní dokumenty vyvinuté mezinárodními organizacemi, které jsou adaptovány na české právní prostředí.

Právní ochrana forfaitéra je zajištěna především prostřednictvím různých forem zajištění, jako jsou bankovní záruky nebo dokumentární akreditivy. Tyto instrumenty musí být v souladu s českým právem a mezinárodními standardy. V případě sporu má forfaitér k dispozici standardní právní prostředky ochrany, včetně možnosti domáhat se svých práv soudní cestou nebo prostřednictvím rozhodčího řízení.

České soudy uznávají forfaiting jako legitimní obchodní nástroj a v případě sporů postupují podle established judikatury v oblasti postoupení pohledávek. Významnou roli hraje také regulace České národní banky, která dohlíží na finanční trh a může vydávat další předpisy ovlivňující forfaitingové operace. Forfaitingové společnosti musí splňovat požadavky na kapitálovou přiměřenost a další obezřetnostní pravidla stanovená regulátorem.

Parametr	Forfaiting	Faktoring
Doba splatnosti	90 dní až 10 let	30-90 dní
Minimální hodnota	100 000 EUR	10 000 EUR
Typ pohledávek	Střednědobé a dlouhodobé	Krátkodobé
Postih vývozce	Bez postihu	S postihem
Zajištění	Bankovní záruka/akreditiv	Většinou bez zajištění